chtěla jsem v září na chvíli vypadnout. tak jsem si přes voucher objednávala ubytování - to bylo bohužel možný booknout až na listopad. tak jsme to tak nechali. říkala jsem si, že to bude jako dárek ode mě pro mě. v jednu chvíli se okolnosti sešly tak, že jsem na chvíli přemejšlela, že nikam nepojedu. neměla jsem náladu ani čas řešit cestu, co tam, neměla jsem vymyšlený, kdo se mi postará o kocoura, a protože to je ještě miminko, nebyla jsem úplně odvázaná z toho, nechat ho tu přes noc samotnýho. tak nějak jsem si k tomu sedla, a nakonec to stihla aspoň zařídit tak, abysme věděly, jak funguje doprava ve městě, kudy se dostat na hotel, a jak vůbec do Amsterdamu.
balila jsem si ve chvilce, kdy jsem přišla z odpoledního kafíčka u milované. pořád mi nějak nedocházelo, že jedu pryč, nakonec si ale myslim, že mi tahle dvoudenní pauza prospěla. odpočinula jsem si, a dneska, když už sedím ve svý posteli doma a piju kafe, jenom lituju, že jsem to nezařídila na dýl.
času jsme vážně moc neměly, navíc nám ani počasí úplně nepřálo. prakticky celou středu pršelo, takže jsme se na odpoledne uklidily do krámů. po setmění jsme se šly projít na Dam square, a různýma uličkama po centru k Oude kerk. nebýt atmosféry a výzdoby tam, ani mi nedojde, že už za měsíc jsou Vánoce. protože jsme od přírody zvědavý, nemohly jsme si nechat ujít Red Light District, což je něco, z čeho mám doteď zvláštní dojmy. není to tak, že by člověk těma holkama opovrhoval. spíš mě fascinuje, jak to je, a že to tak funguje, asi jsem si to doteď nedokázala pořádně představit, no.
Amsterdam Canals je klasika, kterou si asi člověk nemá ani možnost při návštěvě města odpustit, každopádně i když je to v každý uličce na stejnej způsob, a nemá vás prakticky dál co překvapit, je to tak nějak jiný, a člověka to prostě baví. v noci při osvětlených uličkách, je to ovšem všechno nejhezčí.
ve čtvrtek jsme si řekly, že se zastavíme kousek za centrem a podíváme se, jak to vypadá u Anne Frank House. kamarádka mi dlouho před odjezdem radila, že vstupenky jsou lepší koupit dost dopředu, ale i ty lidi stáli v několikahodinový frontě. a na to jsme čas neměly, takže jsem alespoň pro příště poučená! když chceš do domu Anny Frankové, jeď na víc dní! 👆 v téhle části města jsme taky hledaly místečko, kam zapadneme na kafe. protože posedávání po kavárnách je něco, co bych mohla dělat všude a pořád, nemohla jsem si to odpustit. jsou tam opravdu na každém rohu, chtěly jsme ale něco specifičtějšího, s lepší atmosférou, až jsme nakonec objevily Cafe P96. tahle kavárna zosobňuje to, proč miluju kavárny! navíc jsme tam zkoušely pivo - a jako někdo, kdo se v tom nevyzná, tak za mě dobrý 😬
byly jsme v zahradách Rijksmusea, u kterýho je slavnej nápis iamsterdam. v centru jsme byly opět u kanálů, abysme tu krásu viděly i za bílýho dne, a zašly si na výbornou wafli do Crepes & Waffles. dokonce jsme byly v Cheese museum, kde jsem poprvý v životě ze sýrů dostala i strach 😶 možná nejdůležitější ale je, že tentokrát jsem teda řekla, že něco dovezu domů mámě (i když nejsem vůbec suvenýrovej typ) - tak má ode mě krásný tulipány, co se jí budou vyjímat v její pěstěný zahrádce. 🌷
myslím si, že za tak krátkou dobu jsme ani víc stihnout nemohly, ale protože vím, že jsem tam nebyla naposled, mě to ani nemrzí. jediný, čeho jsem litovala bylo pozdějš to, že jsem krmila kachny mejma čokoládovejma věnečkama.
teď už mi jen zbejvá vymyslet, kam příště?! ❣
s láskou
r.
Žádné komentáře:
Okomentovat