nutkání si knížky zapisovat ve mně asi budovaly už čtenářské deníky v dětství, které jsme vedli na literaturu a čtecí soutěže, které jsem s přehledem vyhrávala. popravdě řečeno, takhle si to shrnout ve mně i vyvolává jednoduše pocit, že už ty informace nemusím držet v hlavě, už to mám vše zpracované a je místo na něco nového. samozřejmě vám spousta knížek v hlavě utkví, ale když si takhle čas od času pročítám starý čtenářský zápisky, zjišťuju, že hodně knížek bylo nakonec velmi průměrných, a pamatuju si vážně jen ty něčím výjimečné. a tak to má asi i být.
třetí knížka od Paris je tedy za mnou, a dneska, když to píšu, už přede mnou leží dovežená další. mám tu ale jednu, kterou jsem dostala od babičky k svátku, a tak se budu nejprve věnovat té. (přečteno už dneska mám Za zavřenými dveřmi a V pasti lží)
Přiveď mě zpátky je konceptem docela odlišná od výše zmíněných dvou. tady se nebavíme o žádné vraždě, ani přímo o tyranském manželovi, který ženě sebral veškerá práva i důstojnost. na začátku příběhu se dozvíme, že při cestě z Francie se Finnovi na odpočívadle ztratí přítelkyně. policií je chvíli podezříván pro vraždu, ale tělo Layly se nikdy nenajde. během následujících let, kdy se se ztrátou Layly vyrovnává se sblíží s její sestrou Ellen, do které se potom svým způsobem zamiluje.
12 let po zmizení Layly požádá Ellen o ruku, a chvíli poté se u nich objeví malá matrjoška - dávno zapomenutá panenka, u které Ellen Laylu podezřívala z krádeže. mohla by být Layla naživu nebo se někdo pokouší o nejapný vtip? když soused v domě zahlédne rusovlasou dívku, která je nápadně podobná Layle, ve Finnovi se vzbudí podezření, že Layla opravdu živá je. navíc mu začnou chodit emaily, které tuhle teorii jen podporují. neznámá osoba zná až příliš mnoho detailů, a jak v Ellen, tak ve Finnovi začne růst pocit, že živá Layla není jen sen. Finn ale nechce, aby Ellen věděla o všem, protože ví, že by to vrhlo stín na jejich vztah, znejistilo by to budoucnost, kterou spolu plánovali a i když si dlouhé roky nepřál nic jiného než vědět s jistotou, že Layla je mrtvá a může se v životě posunout dál, tahle "jistota", že je živá naopak otevírá dveře do minulosti, vtrhává světlo tam, kde byl už jen stín a prach.
rozplétáním hádanky Finn nabývá dojmu, že Layla není ochotná pustit se vzpomínek, na jejich vztah, a staví tím Finna do velmi nekomfortní situace. chce po něm, aby se Ellen zbavil, což v jistých chvílích zní jako pohružka. stále ale není žádný hmatatelný důkaz, že všechny indicie jsou opravdu od Layly, a tak se Finn zdrává s tím, svěřit se s touto obavou policii. rychlý spád událostí vede příběh do jeho konce, přičemž Finn až v poslední chvíli zjistí, že žena, se kterou žije, je právě Layla.
Layla, která od dospívání trpí tím, že se vydává za osoby, které ztratila jako způsob vyrovnání se s prázdným místem v srdci, které jí po nich zůstalo. ať už to byla matka nebo později sestra Ellen, kterou její otec nemilosrdně zavraždil. do role Ellen se vžila takovým způsobem, až zapomněla, kdo vlastně je a jediné, co jí přimělo se uvnitř probudit byl právě fakt, že Finn požádal o ruku Ellen a tato její osobnost nedovolovala Layle vyplout na povrch, aby její štěstí nezhatila.
-
musím říct, že jsem v určité chvíli podezřívala, jestli Ellen náhodou není Layla, ale právě po tom, kdy Finn často porovnával rozdíly mezi sestrami, jsem o té myšlenky upustila. překvapilo mě tedy, že tahle teorie byla opravdová, a že se za ní neskrývá vypočítavost, nýbrž psychický stav postavy. zajímavé zpracování, a popravdě řečeno asi nejčtivější a zatím nejlepší dílo od Paris. jsem zvědavá, co si připravila pro další knihu, a co poreferuji po tom, co jí dočtu.
hodnocení: 9/10 🤩
r.
Žádné komentáře:
Okomentovat