.
první den (sobota) pro nás byl prakticky jen přílet - skoro dvouhodinová cesta z letiště k tetě na Balaklavskyi prospekt, vyřízení ruských simkaret a troyky - karty na metro. doma jsme promýšleli, kam se kdy podívat, a teta nám dávala další a další tipy. vysvětlila nám, co kde jak funguje, abychom se cítili míň ztracení.
hned další ráno jsme se chystali na Rudé náměstí - prošli jsme si ale centrum po svých. chvíli jsme strávili na Teatralnaya square, kde se nachází Bolshoi theatre - divadlo fungující od roku 1856. mít víc času, rozhodně bych chtěla na představení. odtud už jsme dál pokračovali na náměstí. mraky turistů, kteří pochodovali všemi směry se v poměru k velikosti náměstí krásně rozptýlili. náměstí nám vzalo dech. Chrám Vasila Blaženého je přesně ta dominanta, kterou jsme si nemohli nechat ujít. když to vidíte na živo, přechází vás zrak - nedá se prostě vynadívat. kupole jak zmrzlinky všemožných vzorů a barev. sednout si na trávník, a jen se prostě kochat tím, že jste opravdu tu, a za zády máte tuhle nádheru? paráda. o Gumu ani nemluvím - architektonicky by mě v životě nenapadlo, že taková stavba může být nákupní centrum. a přece je. plný všech těch nóbl obchodů. pozdní odpoledne jsme chtěli strávit ale někde, kde je více zeleně, a tak jsme se vydali do nedalekého Zaryadye parku - je to jeden mezi 10 nejvíc doporučenými parky v Moskvě, které stojí za návštěvu. když jsem si park googlila, a viděla Floating bridge, který se tu nachází, bylo mi jasný, že sem rozhodně Patrika dostanu. ocitnout se nad středem řeky Moskvy, moct se rozhlídnout jak z přídi lodi bylo skvělý.
v pondělí jsme se vydali do Kremlu. je to tak obrovský, že se to snad nedá všechno projít během jednoho dne. prošli jsme Aleksandrovským sadem přímo ke Kremlu, kde jsme stáli víc jak hodinovou frontu na lístky. když jsme byli skoro na řadě, zjistili jsme, že vlastně stojíme frontu špatnou - my chtěli projít celý prostor, a frontu jsme stáli na carevské komnaty (ty jsme si bohužel museli taky nechat ujít). bylo to tam tak obrovský - vlastně všechny stavby v Moskvě jsou tak masivní, že si člověk připadá vážně maličký. Kreml je v tomhle skvost. zlaté kopule na všech stranách, kam se podíváte. park osázený hromadou barevnýho kvítí, a samozřejmě - další fontánky. strávili jsme tu víc jak polovinu dne. po Kremlu jsme se vydali na Vorobyovy gory, kde je nejen že krásný výhled (a to i na Moskva city), ale taky máte za zády univerzitu. na večer jsme se zase vrátili do centra - chtěli jsme vidět noční Moskvu - a opět, vyrazilo nám to dech. město je osvětlené milionem světýlek. člověku se tu rozsvítí oči jak šťastnýmu dítěti. neměla jsem slov.
po pondělku na Vorobyových gorách jsme prostě museli vidět mrakodrapy zblízka, a tak jsme jeli do Moskva city. nikdy jsem si nikde nepřipadala víc, že tam nepatřím, než právě tam. mezi značkovými obleky šitými na míru já, s ledabylým drdolem, v oprejskanejch vanskách (jak to mám ráda), a s batůžkem na zádech. odpoledne jsme strávili na VDNKh - já opět maličká (jak jinak), jedna masivní stavba za druhou, desítky fontán umístěných symetricky po obou stranách cesty. procházka kolem Kosmu, letadel, vrtulníků a raketoplánu. teprve tady jsme se zastavili, nadechli se. sedli si k fontáně, a jen si tiše užívali jeden druhýho, toho krásnýho místa i počasí. neušlo nám ani Ostankino, které je v noci mimochodem taky krásně osvětlené.
ve středu jsme jeli k tetě, která žije za Moskvou - naposledy jsem se s ní viděla, když mi bylo 10 let, a tak jsem se vážně těšila. strávili jsme tak hezký rodinný večer. ve čtvrtek nás zavezla zpátky do Moskvy, a my jeli na projížďku parníkem. ta jediná byla trochu zklamáním, ale to proto, že jsme počítali s trochu jinou a delší trasou, než nás nakonec čekala. pro příště alespoň víme, že v Rusku se opravdu musíte zeptat úplně na vše. večer jsme strávili na doporučení v Moskváriu. tak nějak mě to vrátilo do dětských let. hrozně se mi mořský svět líbil. želvy, ryby, žraloci, delfíni. a průchod s akváriem nad hlavou, to jsem si zamilovala nejvíc.
pátek už pro nás byl dost hektický - chtěli jsme do ZOO a vyjet nahoru na Ostankino. stihli jsme ale jen ZOO, která nám zabrala víc času, než jsme si mysleli. Ostankino nám tedy zůstává do příště. večer jsme se ale setkali s bratrancem, se kterým jsme v dětství s bráchou trávili snad každé léto. je zvláštní se potkat po tolika letech, zjistit, že mezi sebou máte malou jazykovou bariéru - jemu to moc nejde česky, a vy nejste zas tak dobří v ruštině. ale bylo to fajn. jsem ráda, že jsem mohla s dovolenou spojit i návštěvu rodiny, se kterou není možné se vídat tak, jako s ostatními. bylo to pro nás jedno velký dobrodrůžo - za nocleh a full service vděčíme mojí bábušce - nebýt jí, celé se snad ani ve snu nepodaří. a jak řekl Dima, manžel tety - každý máme nějakou zemi, kterou si zamilujeme. a za nás za oba je to momentálně Rusko. masáž médií není všechno, a je potřeba vůči tomu mít otevřenou mysl. každej má nějaký problémy, každej se s něčím potýká. ale když se od tohohle umíte oprostit, vznikne něco, co se nedá vysvětlit. jste volní. a svobodní. a můžete nasávat energii, kterou ta různá místa mají. my si to užili. nám se to líbilo. my víme, že bude nějaké příště. a že příště objevíme další krásy.
R.
Žádné komentáře:
Okomentovat