knížka Sousedky byla moje druhá zkušenost s Cass Green. svým způsobem se dá zvyknout na styl psaní určitého spisovatele, pokud je knížka čtivá. co ale dělat, když vám knížka nepřipadá dostatečně čtivá svým obsahem?
myslím, že příběh, na který se díváme má rozhodně potenciál - dvě sousedky se společnou historií si drží odstup jedna od druhé, dokud je nesvede dohromady náhoda. a tou náhodou je mrtvý muž v kuchyni jedné z nich, kam nečekaně vpadne druhá. vyvstává mnoho otázek, nejen pro Hester, která do kuchyně vběhla, ale i pro čtenáře - jak se to stalo, proč se to stalo, kdy se příběh vystupňoval do bodu, kdy v kuchyni leží na zemi muž s potlučenou hlavou? namísto rozplétání všech těch otázek se věnuje jiné, a to - co dělat s tělem? a tak jde příběh dopředu, popisuje pečlivou přípravu i samotnou cestu a strasti k odvezení těla do míst, kde by ho nikdo neměl najít - a jste asi tak v polovině knížky. pořád tak úplně nerozumíte souvislostem odtažitosti sousedek, ani nevíte úplnou pravdu, proč se to všechno stalo.
v jednotlivých kapitolách, které patří hlavním postavám vidíte myšlenkové pochody a částečnou retrospektivu, která má pomalu rozplétat klubíčko tajemství. jste u vody, zbavili jste se těla a jedete zpět. pár týdnů po otřesných 24 hodinách, které jste právě zažili, se vám začne nastinovat příběh onoho muže - začínáte v něm vidět víc, než doposud - a to jste už za polovinou knížky. muž - Jamie, měl ženu a dítě, ale protože je před vámi ještě kus cesty, než knížka bude hlásit "poděkování", je vám jasný, že se ještě něco musí stát. převrat. něco, co naprosto změní a otřese základy, na kterých jste příběh stavěli. a tak čtete pozorně, dokonce se snažíte hledat příběh mezi řádky, ale nic takového tam není.
zápletka vtažená do tohoto příběhu je psychická nesrovnalost Hester, která nevědomě vědomě unese Jamieho dceru, aby si vynahradila to, že se jí nikdy nepoštěstilo mít vlastní děti. příběh vrcholí zadržením Hester, která je nakonec asi úplná psychopatka, protože Jamieho zabila vlastně ona, stejně tak jako manžela, který jí nebyl schopný splnit jediný sen - mít rodinu. a tak si jde sednout, nadoživotí. ne, že by to při jejím věku a vnímáním světa měl být problém. nebude sama, ale bude v ženském vězení, kde se může o všechny ztracené dušičky starat sama, její sousedka hledá vykoupení svých vlastních hříchů finančními dary, a je to vlastně "happyend".
-
podle mě oba dva příběhy, které jsou v knížce vykresleny mají potenciál - každý pro vlastní povídku, nebo i knihu. dohromady ovšem působí trochu roztržitě, a čtenáře nemusí úplně zaujmout dva ne úplně propracované životní osudy. na druhou stranu i přes typ příběhu je to relativně lehké čtení, za dvě dopoledne jsem měla dočteno, a určitě mi to poskytlo větší objektivitu v hodnocení této spisovatelky.
hodnocení: 5/10 👎
Žádné komentáře:
Okomentovat