krakow | | here we go again.

léto je všeobecně období, kdy cestovní ruch žije nejvíc. snad všichni si v práci bereme dovolenou, abychom si užili dlouhý dny a horký noci podle vlastních představ. ty představy jsou různý. někdo má rád hiking, někdo si pod dovolenou představí čistě odpočinek v hotelovým resortu u moře s full servisem a jedním nebo dvěma výletama. my běháme po městech a hledáme bistra a hipsterský kavárny, v kterých bychom se mohli zašít a jen tak mluvit o životě. 

nikoho, kdo nás zná tudíž ani nemůže překvapit, že když jsme se rozhodli, že letos někam pojedeme, prodlouženej víkend u nás opět vyhrál Krakow. když si představím volnost, vždycky mi Krakow vyjde na mysl jako první. možná je to tím, že jsme tam byli tolikrát, možná tím, že to bylo naše první místo. ten pocit bezpodmínečný volnosti se ale nedá srovnat s žádným jiným místem, na kterým jsme spolu byli. a proto už cestou domů víme, že za rok se tam vrátíme. a jestli ne za rok, tak za dva. je to naše místo. vždycky bude.

ubytování jsme měli v centru města, s krásným výhledem. ty tři dny, který jsme v Krakowě pro sebe měli, jsme se nakonec rozhodli užít si tak, jako kdybychom se měli vrátit za pár týdnů, a proto se žádnej hon na památky a za zážitkama nekonal. užili jsme si to tak, jak to bylo. a jakkoli hloupě se to může zdát, už třetí den jsme chtěli zrychlit čas, protože jsme celý poslední dva roky nenechali Charlese doma dýl, než na jednu noc samotnýho. nicméně, jak to celý bylo...

první ráno, po příjezdu jsme si dali kafe a šli na Rynek Glówny - nasát atmosféru, uvědomit si, že jsme zase zpátky, a že svět je pro nás v pořádku. jen tak se poflakovat v pomalu se probouzejícím se centru. odhodit všechny starosti, a jen si užívat to, že jsme. po snídani v Gossipu jsme se chvíli procházeli parkem, a pak se šli ubytovat k Piotrovi. po vybalení věcí a sprše jsme si do židovské čtvrti Kazimierz, kde máme oblibený podnik Kolanko No.9 - mají tam nejlepší žebra a butter chicken. židovskou čtvrť navštěvujeme pokaždý, když se do Krakowa vydáme, a pokaždý objevíme něco, co jsme museli předtím minout. později, cestou zpátky do starého města jsme se vydali na Wawel. 

hned naproti našemu ubytování bylo Bistro Bene, a tak jsme se tam druhý den vydali na pozdní snídani. po našem malém brunchi jsme se šli projít podél řeky Visly. 

na večer jsme měli v plánu most Ojca Bernatky, o kterým jsme se dozvěděli díky kamarádům, kteří byli taky v Krakowě. pouliční umělci tam hráli a mě poskočilo srdce štěstím - že jsem tam, kde to mám nejradši, a s člověkem, kterýho mám nejradši. později jsem zjistila, že se mostu také říká most zamilovaných. to sedí, ne? dlouho do noci jsme se procházeli městem a užívali si noční život města.

naší poslední zastávkou byl Rynek Szczepanski, kde jsou barevně osvětlené fontány. spousta míst v Krakowě ve mně vyvolává nostalgii, a u tohohle tomu není jinak.

třetí den jsme zašli na snidani do druhého Gossipu, který se nachází na druhé straně starého města, a tam jsem si, třetí den v řadě dala k snídani bagel a latté. odpoledne jsme strávili v Galerii, a i když jsem si nic neplánovala kupovat, tak jsem samozřejmě neodjela s prázdnou. později navečer jsme se šli s městem ještě naposledy rozloučit, a odjeli domů.

poslední den dovolený je vždycky náročnej - na jednu stranu nechcete, aby dovolená už končila, na druhou stranu se těšíte do svýho. ale když už jsme doma, hned nás napadne otázka - kam příště?

r.