Gillian Flynn: Ostré předměty

knížka od Gillian Flynn se mi pod ruce dostala před několika lety. Temné kouty, přečetla jsem několik desítek stránek, knížku kvůli nedostatku času na chvíli odložila, a už se k ní nedokázala vrátit. v každým seznamu "to read", kterej si vytvářím, jí mám zapsanou, ale tak nějak vždycky zůstane mezi těmi, který číst nezačnu. sama nevím proč. možná už pro mě za ty roky vyprchala chuť si to dílo přečíst, začínat číst něco, co mi bude ohromně povědomé a přitom cizí, kdo ví. když se ke mně tedy dostaly Ostré předměty, jímala mě určitá skepse. skepse, že skončí na dně mé knihovny, hned vedle Temných koutů, a budou tam spolu o samotě rozjímat, jaký by to bylo, kdybych jim dala opravdovou šanci. a určitou chvíli to vypadalo, že to tak dopadne. Život ve dvou od Sparkse jsem četla v říjnu, a hned potom sáhla po Gillian - přečetla asi tři desítky stránek, a při narůstajícím stresu z deadlinů u semestrálních prací se na ní začalo na dně konferenčního stolku prášit. ne, že by si to zasloužila. a tak nějak se na ní zapomnělo. ani to si nezasloužila. pak jsem si pod stromeček řekla o knížku, a jednu od P dostala, a pak ještě jednu další od babičky, která už mě chtěla pakovat dalšími tituly, které jí v posledním půl roce uchvátily, a já si řekla dost. dost rozšiřování si obzorů nad tím, co číst, když máš ve stole rozečtenou knížku. a tak jsem si jí vzala do ložnice, a mezi svátky si během některých večerů přečetla pár stran před spaním. a dneska jsem se naštvala. už jí prostě dočtu. a tak jsem ráno vstala, opět nemocná, unavená a neschopná být jakkoli produktivní. a tak jsem ležela v posteli, pila čaj, četla. spala, vařila čaj, seděla u stolu a četla. až jsem jí vážně dočetla. nechápejte mě špatně, nebylo to tak, že bych se musela nutit číst ten příběh, protože byl špatnej. musela jsem se nutit zabřednout svou pozornost zpátky ke knížkám, protože poslední dobou je pro mě jednodušší zapnout Netflix a relaxovat takhle. tak doufám, že jsem dnešním maratonem navrátila alespoň trochu rovnováhy do svýho knižního života. a teď můžu bez výčitek přesunout svou pozornost na ty nový tituly, co mi zdobí knihovnu. teda, ještě vám tu dám moje zhodnocení Ostrých předmětů, a pak poběžím. ne doslova, protože na to nemám energii, ale metaforicky. pro další knížku, a vy se budete moct zase těšit na další moje amatérský osobní hodnocení přečtených knížek, čtenářskýho deníčku, chcete-li.

Camille je reportérka, kterou šéf vyšle do rodnýho městečka psát senzaci o zmizelé malé holčičce, protože ještě žádná jiná média tomu nevěnovali moc velkou pozornost. Camille se tak dostává do prostředí, které ve spěchu v minulosti opustila a nemyslela, že se do něj ještě někdy podívá. začíná vzpomínat na svá středoškolská léta, divoké zážitky, a zvrácenou povahu a myšlenky, které jí provázely životem dodnes. 

zmizelá holčička není první případ v tomhle zasmušilém městečku, a tak se snaží oba případy spojit, protože je mezi nimi jasné pouto, tolik indicií, které je spojují. někteří obyvatelé nejsou rádi, že se věnuje právě tragédii, která se tam udála, a speciálně její matka je proti. Adora (matka) na čtenáře působí jako útlocitná žena, pro kterou je snadnější dělat, že se zlé věci nedějí, než si je prožívat. při rozhovorech, které vede s místními se snaží využít toho, že tu kdysi žila, a tak se jí odkrývají i dvířka minulosti a mnohé se jí začíná vybavovat. 

ne každý asi dokáže na první dobrou pochopit osobnost Camille, která si už řadu let ubližuje a přehnaně popíjí, proplouvá žiovtem, který pro ni asi nemá úplně hodnotu. na cestě za článkem a splněním zadaného úkolu potkává vyšetřovatele, se kterým si padne do oka. a tak spolupracují. on jí poví pár věcí o případech, aby mohla napsat článek do novin, a on jí pomůže pochopit mentalitu a historii lidí v tomto městečku. 

příběh tak nějak plyne, a Camille brzy pochopí, že bez toho, aby pochopila minulost, nikdy nemůže porozumět současnosti. a tak se rozmotává klubko vzpomínek z dětství, které pomohou rozluštit případ dvou vražd. 

#sidestory - Camille měla mladší sestru Marian, která umřela ještě jako dítě. pamatuje si jí jako neustále nemocnou, jak se o ní matka stará. její smrt poznamená celou rodinu. matka si po čase s manželem pořídí další dítě, dceru Ammu - teď jí je třináct, její chování se vymyká kontrole. pro matku je to andělské stvoření, ale celé město jí vnímá jako malou tyranku, která šikanuje své spolužačky, kamarádky, a až příliš okázale koketuje se staršími kluky. s Camille se sblíží, a v ten moment, kdy začne příběhy a myšlenky Ammy Camille spojovat s minulostí, dojde jí, že za sestřinou smrtí je matka. potvrdí si to i u nemocnice, ve které byla sestra v minulosti několikrát hospitalizována. na stejné stopě je i vyšetřovatel.

smrt Marian před tolika lety a nyní smrt dvou malých holčiček spojí podezření na Adoru, která je obviněna ze všech vražd, Amma je svěřena do péče Camille a odjíždí spolu do Chicaga. v Chicagu se jim ale společné soužití nedaří, a Camille pořád nehraje spousta věcí dohromady. Amma se začíná zabydlovat a skamarádí se s místním děvčetem. Camille si dívku oblíbí, a o několik týdnů později je nalezena mrtvá. případ až příliš podobný těm dvěma předchozím vraždám.

Amma je nakonec usvědčena ze tří vražd svých vrstevnic, a Camille, která má sama v hlavě spoustu zmatku a není na tom psychicky dobře, si do péče vezme její šéf s manželkou, kteří se jí snaží pomoct najít v životě balanc.

-

konstruktivně asi nedokážu zhodnotit, jak jednoduché bylo se začíst, protože jsem měla hodně pomalej start ve čtení téhle knížky, ale tím, že jsem byla schopná většinu knížky zfouknout během jednoho dne, řekla bych, že čtivá určitě je. mám ráda knížky, ve kterých se navazuje na minulost, aby se dala úplně pochopit současnost, respektive psychická strana člověka dnes. příběh je tedy dost zvrácený, ještě navíc v tom, že člověk očekává, že by vrahem měl být muž. nevím proč. ale asi společnost prostě neočekává, že by žena vraždila malé holčičky. proto oceňuju originalitu příběhu. 

na základě téhle knížky byla natočená minisérie pro HBO - Ostré předměty, tak jsem zvědavá na filmové ztvárnění. 

hodnocení: 8/10 👍