tak nelehké téma, které se tak lehce četlo, už jsem dlouho pod rukama neměla. mrazí vás z toho, že víte, že je to na motivy skutečného příběhu člověka, a během čtení zapomenete na čas. já jeden večer přečetla 50 stran, ani nevím jak, a druhý den jsem si k tomu večer zase sedla, a celou knížku dočetla. příběh mě vtáhl a nedokázal pustit. téměř jedním dechem jsem ho celý zhltla, a k mýmu štěstí jsem k Vánocům dostala i jeho pokračování - Cilčinu cestu, do které se můžu každou chvíli znovu ponořit, a jako kdyby ten příběh neskončil. je to zvláštní, že? není to o tom, že čtete o hrůzách, které se staly, že je vidíte na papíře psané a stávají se o to skutečnější, ale o ten paradox, který se v Tatérově příběhu skrývá. paradox lásky, kterou našel na tak hrůzném místě, paradox toho, že každé ráno vstal a nevěděl, zda se dožije večera, ale záleželo mu jen na tom, aby ještě viděl Gitu. Gitu, do které se zamiloval na první pohled.
Lale je ze Slovenska, Žid. skončí v Osvětimi, kde se dostane k práci tatéra. tatéra, který čísluje každého obyvatele koncentračního tábora, se kterým mají Němci ještě nějaký plán. vězni staví další a další budovy, včetně krematorií, do kterých jsou poté "vyřazení" odvedeni. pro každého, kdo má číslo, mají velitelé práci. někdo má práci lepší - v administrativní budově, nebo jako třeba tatér, někdo horší - na mrazu musí stavět další budovy, musí odklízet mrtvé, probírat se majetkem mrtvých. Lale si ale najde cestu, jak v táboře přežívat. najde si přátelé, kteří do tábora chodí za mzdu pracovat zvenku, a s těmi obchoduje - zajišťuje tak jídlo pro sebe i další vězně, a netrvá dlouho, než si najde rutinu v pašování jídla dovnitř a šperků a peněz ven. s Gitou se schází díky úplatkům, které dává její šéfové, a tak mu je dovoleno mít svůj vlastní milostný příběh, což jiným dovoleno není.
když se blíží Rusové, tábor zaplaví chaos. vězni pobíhají zběsile mezi strážnými, spoustu z nich dokáže z tábora odejít, aniž by je někdo zastavil. chaotický úprk za sebou nechá spoustu dalších obětí, někteří vězni jsou z bloků vedeni do nákladních vlaků a kdoví kam by měli být převezeni. Gitě a pár dalším děvčatům se podaří utéct, stejně tak Lalemu - jen o něco později. jeho vlak převezl do rakouského tábora v Mauthausenu. a pak se prostě sebral, a z tábora odešel. aniž by si kdokoli všiml. a tak se vydal na cestu, na cestu zpět na Slovensko.
cesta se mu ale zkomplikovala, protože díky jeho znalosti jazyků musel začít sloužit v sídle zabraném Rusy. jeho práce byla jet do města a nají hezká děvčata, která večer pobavila pány. a dostaly za to vždy náležitě zaplaceno. když důvěra v Laleho byla taková, že ho do města pustili samotného, utekl. podařilo se mu dostat do Krompach, odkud pocházel, našel svou sestru. poslední přeživší z jejich rodiny. sestra ho poslala zpátky do Bratislavy, aby se vydal hledat Gitu, a jemu se to opravdu podařilo. a tak se našli. dva uprchlí vězni z koncentračního tábora na konci druhé světové války.
a i když je během společného života čekaly ddalší strasti, neděsilo je to. protože nic nebylo tak těžké a tak hrozné jako těch několik let v koncentračním táboře.
-
téměř jedním dechem. nemám víc slov. snad jen - nemůžu se dočkat, až budu číst o osudech Cilky, která zahrála vedlejší, ale přesto velice důležitou roli v příběhu těchto dvou milenců.
hodnocení: 10/10 ✨🤯
Žádné komentáře:
Okomentovat