vienna || a few lovely days in vienna.

už je to nějakou chvíli, kdy jsem měla volno - VOLNO, a mohla si prostě odpočinout. kočírovat práci, školu a osobní život mi jde časem hůř a hůř, a jsem ze všeho tak strašně unavená, že dovolená se zdála jako vysvobození ze začarovanýho kruhu. nedokážu říct, jestli se takhle cítí každej, kdo dělá obojí najednou, ale mně to čím dál víc vysává, a proto se těším na den, kdy to doufám úspěšně skončí. protože už se blíží finále, věděla jsem, že budu potřebovat rozptýlení. představa prodlouženýho víkendu už byla nějakou dobu jasná. v březnu jsme začali hledat ubytování a začátkem dubna všechno zarezervovali. dvě noci ve Vídni. po skoro čtyřech letech.

P. měl dovolenou celý víkend, zatímco já se snažila ukočírovat před odjezdem psaní diplomky, práci, doktora i balení, takže nebudu lhát když řeknu, že moment, kdy jsme odjížděli z florence, pro mě byl hurá. do Vídně jsme přijeli chvilku po druhé, a ubytování jsme měli od 15:00, takže to bylo tak akorát. protože byl ve čtvrtek ve Vídni státní svátek, což mě vůbec nenapadlo zkontrolovat, ale dozvěděla jsem se to náhodou od táty, který tam jezdí pracovně, bylo všechno včetně autobusového nádraží zavřeno. naštěstí v aplikaci (WienMobil), kterou jsem měla dopředu staženou pro hledání dopravy po městě se daly online koupit jízdenky (ta 48hodinová vás vyjde pořád na 14,10 €, což je stejně jako kdysi). byt jsme měli zarezervovaný přes Airbnb, a popravdě už ani nepřemýšlíme nad hledáním jinde. hledáme vždy možnost self check-inu, s dobrou dopravní obsluhou nebo poblíž místa, které se nám líbí. a tak jsme skončili pět minut pěšky od Schönbrunnu. nebudu lhát, představa byla mnohem lepší než realita, ale nerada bych zkreslovala svoje pocity z dovolený s jednou mírně podprůměrnou zkušeností. 

po check-inu jsme si tedy dali sprchu, převlíkli se a vyrazili na Schönbrunn. jako před každou dovolenou jsem měla už dopředu připravený plán, kam se půjdeme podívat a kdy, abychom se zbytečně netrmáceli po městě z jednoho konce na druhý. (pořád si myslím, že cestovat se mnou je radost) když jsme ve Vídni byli naposledy, byla zhruba polovina října a i přesto, že bylo krásný počasí, podzim už se na zahradách trochu podepsal, a my je tak neviděli v plné kráse. teď jsme tu možnost měli, a užili si to snad o to víc. z Schönbrunnu jsme se vydali najíst a ocitli se na Karlsplatz, kde je mimo Albertinu a Operu taky Karlskirche. po jídle jsme jeli na Donauinsel, protože naposledy jsme kvůli nedostatku času byli o tuhle podívanou ochuzeni. stihli jsme to během golden hour, takže zážitek byl o to hezčí. počasí bylo mimochodem tak tisíckrát lepší než v Čechách, takže o to víc jsme si to užívali. podél břehu jsou zaparkované lodě a na náplavce jsou bary, kde můžete posedět, a popravdě si připadáte víc jako někde v Itálii nebo Španělsku než v Rakousku, ale bylo to moc příjemný. večer jsme z nostalgie šli na Soviet War Memorial, kterej jsme tenkrát objevili úplnou náhodou, když jsme kolem něj projížděli tramvají.

v pátek jsme po snídani vyrazili k Votivkirche, na radnici, jejímž autorem je Friedrich von Schmidt a byla inspirací jeho žáka pro návrh naší liberecké radnice. obojí, včetně Parlamentu ovšem prochází částečnou rekonstrukcí, a tak i když to samozřejmě chápu, jsme z toho moc neměli. parádní ale je, že když začnete svou trasu právě u Votivkirche, dokážete celé historické centrum projít pěšky, protože jedna památka končí prakticky tam, kde začíná druhá! my jsme tedy poněkud zklamaní odtud došli do Volksgarten, což je park prakticky plný růží. máte rádi růže? hodně růží? ještě víc růží? tak tohle je to místo. park je otevřený už od první poloviny 19. století, a je označován jako rozárium. cute. z Volksgarten, ve kterém jsou taky umístěny Théseův chrám a kavárna, projdete až přímo k Hofburg paláci.

Hofburg je hrad, jehož historie sahá do 13. století. má neuvěřitelných 16 křídel, které byly postupně dostavovány. v minulosti sloužil jako sídlo panovníků, i císaře Františka Josefa I., jež ho s manželkou císařovnou Sisi využívali jako zimní sídlo (Schönbrunn potom jako sídlo letní). dnes slouží jako sídlo rakouského prezidenta a jsou zde národní knihovna i císařské klenoty. původní plán byl z Hofburgu pokračovat na Karlskirche a podél Opery až k Belvederu, ale protože jsme úplnou náhodou na Karlskirche byli už předchozí den, zkrátili jsme si trasu tramvají. Belvedere je opět obrovský komplex obklopený nádhernými zahradami z obou stran, fontánami a lavičkami k sezení, takže tu opravdu dokážete strávit celé odpoledne. 

po procházce Belvederem jsme se vydali zpátky do hotelu, abychom se osvěžili a převlékli do oblečení, ve kterém budeme schopni lítat venku do noci. plán byl jasný - Prater. letos jsem i přesvědčila P., že musíme jít na to červené ruské kolo (protože je to jediná atrakce, na kterou jsem ochotná jít a protože by zezhora mohl být krásný výhled). počasí se ale zkazilo natolik, že než jsme metrem se všemi přestupy kvůli uzavření jedné trasy dojeli přímo do Prateru, spuštil se déšť. a já vím, že nejsem z cukru, ale náhlá změna počasí by mi dokázala zkazit zážitek, a rozhodně jsem neměla chuť procházet se zábavním parkem v dešti, na tom mi nic zábavnýho teda nepřipadá, takže jsme se vrátili do města a zašli si na kafe a potom na večeři.  poslední den jsme se probudili do stále upršeného počasí, a odjezd byl plánovaný až na odpoledne, ale myslím, že nás dvoudenní výletění zmohlo natolik, že už jsme neměli moc chuť nic podnikat, a tak jsme ho strávili prakticky jen lenošením v kavárně. 

je důležitý říct, že rekonstrukce nádraží v Erdbergu dost ovlivnila náš začátek i konec pobytu. nejenže jsme byli chvíli zmatení, že nemáme absolutní tušení, jak koupit lístky, ale hlavně taky proto, že v kanceláři jsou prostory pro uložení zavazadel, a všechny tyto prostory byly uzavřeny také. tabule s informací o zastávce, ze které bude autobus do Prahy odjíždět také uvnitř, takže nedostupný. Flixbus tyto informace neposkytuje, a proto jsme museli informace hledat přímo na stránkách autobusového nádraží, které podél silnice má náhradní autobusové zastávky. 

pozn. cesta do Prahy z Vídně trvá cca 4 hodiny, takže myslím, že to je docela snesitelný, a ceny se pohybují kolem 300-400 Kč. jezdí tam jak Student Agency, tak Flixbus. my si vybrali Flixbus z důvodu lepších časových intervalů odjezdu, ale to se může lišit během různých dní či dat. 

domů jsme přijeli v sobotu v noci, naprosto vyčerpaní, ale užili jsme si to. myslím, že Vídeň je super nápad na výlet v jakýmkoli ročním období - my byli na podzim a teď přelom jaro/léto, takže nám už zbývá jen zažít vánoční atmosféru v tomhle krásném a čistém městě. a co vy, byli jste už ve Vídni, nebo se teprve chystáte jet?

s láskou

r.