Heather Morris: Tři sestry

nemůžu uvěřit, že to je skoro šest měsíců od doby, kdy jsem dočetla knížku. tolik ke knižnímu nadšení, co? omluvitelné nebo ne, zahajuji walk of shame novou dočtenou knížku, která několik měsíců spíš zdobila stoleček u křesla než aby obohacovala mou mysl. a samozřejmě, že si to nezasloužila, spíš já si nezasloužila číst takový dílo.

a o který knížce že mluvím? o třetím příběhu z Osvětimi, kterými mě provází Heather Morris. nebyl to první, a určitě ne poslední válečný příběh, který můžu zařadit do repertoáru knížek, který mě nějak obohatily, ale s žádnou další zkušeností se rozhodně nejedná o jednodušší čtení. ty příběhy se nestávají všednější a rozhodně se nestávají terčem srovávání. 

místo mluvení o tom, co tento příběh popisuje, bych se ráda pozastavila nad tím, co přináší. naději, víru, sílu. když se totiž zastavíte, abyste o tom chvíli přemýšleli, zjistíte, že i příběh, se kterým nemáte asi moc společného, obsahuje něco, co v životě potřebujete mít. a při čtení všech hrůz, při prohlížení všech fotek, seznamů, a událostí, vám dojde, že pokud mohou na zemi žít lidé, kteří přečkali taková muka a měli dost síly a odvahy po tom všem žít život naplno, pak i vy byste měli najít alespoň polovinu síly, co oni, pro překonání překážek, který v životě máte. 

já budu muset nějakou chvíli ještě počkat, vstřebat to všechno, ale tu naději, mám už teď. s tou jsem tu knížku asi před půl hodinou dočetla. a s tou jsem si řekla, že půjdu dál.

hodnocení: 10/10 ✨🤯