Jojo Moyes: Dívka, již jsi tu zanechal

Jojo Moyes jsem objevila kdysi kdysi dávno, když vydala Než jsem tě poznala. tu knížku jsem si zamilovala, a stejně tak i film s Emilii Clark v hlavní roli. brečela jsem snad polovinu času, ať už jen tím, jak krásnej to byl příběh nebo právě tím smutným koncem, kterýmu jsem pořád doufala, že se vyhneme. četla jsem i pokračování příběhu Louisy a vloni dočetla třetí díl. právě při čtení knížky Sama sebou jsem si uvědomila, že i když autorka píše trochu jinak, než jsem zvyklá, a chvíli mi trvá se do příběhu začíst, baví mě. proto jsem začala hledat další její knížky, a i přes to, že jejich tituly znám už dlouhé roky, nikdy jsem nebyla přesvědčená si je koupit. vloni jsem si ale dala tu práci a přečetla si, o čem její další knížky jsou a sestavila pro P. tipy, jaké knížky bych se nezlobila dostat k Vánocům - mezi nimi i právě dvě knížky od Moyes. když jsem tedy pod stromečkem rozbalila Dívku, již jsi tu zanechal, měla jsem radost. smůla je jenom to, že mi trvalo poměrně dlouhou chvíli dostat chuť pořádně zase číst, a tak jsem se k ní dopracovala až teď, na podzim, kdy jsem si vůbec nepamatovala, o čem že to příběh měl být. 

začátek příběhu se datuje k říjnu 1916 ve Francii, a hned na začátku jsem dostala radost, že se jedná o něco jiného mezi romantickými příběhy než ty, na které jsem zvyklá. já mám velice ráda svůj stereotyp při čtení, ale čas od času vybočení z řady standardu je příjemnou změnou. a dokud jsem knížku nezačala číst, neměla jsem vlastně tušení, že právě to jsem potřebovala. 

knížka popisuje příběh Sophie Lefévrové a její rodiny během okupace nacisty. Sophie je statečná mladá žena, která se snaží zajistit co nejlepší život pro ní, její rodinu i ostatní občany jejich malého městečka. válka zastihla všechny, a ti, co něco měli se stali terčem důmyslného rabování německými vojáky. někteří přišli o umění, o nádobí, o šaty, jiní dokonce i o samotné bydlení. válka se dotkla všech, a to i mimo válečnou frontu.

německý kommandant, nahrazující předchozího velitele, který byl přidělen do St. Péronne je ale jiný. je chytrý, zádumčivý, a Sophie ví, že bude problematičtější udržet jejich malé tajemství v bezpečí. po setkání tváří v tvář s tímto mužem ví, že se musí vše změnit. a že to nebude lehké. zanedlouho se její obavy naplní, a to právě tím, že se Němci rozhodnou, že využijí jeji hotel s restaurací k večernímu stravování. Sophie s tím nemůže nic moc dělat, aby na svou rodinu nevrhla temný stín, a tak raději snáší nepříjemné komentáře a odluku od obyvatel městečka, kteří jim tuto "zradu" nedokážou jen tak odpustit. 

při jedné návštěvě Le Coq Rouge si kommandant všimne obrazu visícího na zdi a rozpovídá se o umění. když zjistí, že Sophiin manžel byl studentem jeho oblíbeného malíře, začíná v ní vidět osobu, se kterou si může o umění uvolnění povídat. Sophii nic z toho příjemné není, a možná ani to, že v něm začíná pod německou uniformou vidět vzdělaného člověka, se kterým by si ona i její manžel Édouard, malíř, za jiných okolností rozuměli. postupem času v Sophii vzrůstá směrem ke kommandantovi důvěra, a protože má zprávy o tom, kde by její manžel mohl být zajatcem, odváží se ho požádat o pomoc. výměnou mu nabídne obraz. za tmy se vydá do "kasáren", ve kterých vojáci žijí, s kommandantem si nalijí víno a povídají. je jasné, že má pro Sophii velkou slabost, a tak není divu, co očekává, že se stane. jejich společné chvíle si ale představoval jinak, a ne s nechutí v očích Sophie, a to se velmi dotkne jeho ega, Sophii ze svého pokoje vyhodí, a ta tedy bosa běží zpátky domů. o tom, co se v noci stalo se zanedlouho dozví všichni, pro Sophii totiž přijedou němečtí vojáci, stejně tak jako to udělali Liliane Béthanové, kterou označovali za kolaborantku. 

tady první část příběhu končí, a autorka nás přenáší do Londýna, rok 2006. zmatení, o koho a proč se dál v příběhu bude jednat, trvá docela dlouhou chvíli. Liv, která je hlavní postavou současného příběhu je ovdovělá mladá žena, která žije v architektonickém díle svého zesnulého manžela Davida, nemá moc co na práci a na krku je samý dluh. když se jednou v noci seznámí v baru s mladým mužem Paulem, je sama překvapená, že v ní může ještě nějaký muž vzbudit pocit, že žije. a že žít chce. prakticky hned to mezi nimi totiž zajiskří, a když Paul jednou stráví noc u Liv doma, všimne si na zdi obrazu. hned ví, o který obraz se jedná, a tak urychleně uteče. musí si vše ověřit, ale je si naprosto jistý, že na zdi vidí Dívku, již jsi tu zanechal od francouzského malíře Édouarda Lefévra. dílo, na které rodina Lefévrových vznesla nárok v restitučním řízení pro získání ukradeného majetku nacisty za války. 

Liv tedy později seznámí se situací, která před ní stojí, a to je - buď navrátit rodině zemřelého malíře jejich dílo nebo o něj jít bojovat k soudu, který ale s největší pravděpodobností bude stejně vyhodnocen ku prospěchu Lefévrových. Liv vnímá tuhle chvíli jako zradu od Paula a má pocit, že si jí vyhlédl jako hloupou mladou ženu, na které se chce spolu s jeho firmou TARP přiživit, a pošle ho do háje. o obraz, který jí je tak vzácný se rozhodne bojovat.

soudní řízení probíhá v několika sezeních, která se odročují, obě strany hledají důkazy, kterými by prokázali svou pravdu. Lefévrovi, že dílo bylo za války zabaveno a mělo by tedy být navráceno, Liv, že dílo legálně koupil David jako svatební dar ve Španělsku. Liv se za důkazy vydá i do samotné Francie, protože zjistí, že potomek z rodiny Besettových ještě žije. dohodne si s ním tedy schůzku a on jí předá zápisky, které nechtěl, aby rodina Lefévrových měla. dokonce vysvětlí, proč se podivuje náhlému zájmu Lefévrových o toto, dílo, protože celý život se o Sophii nemluvilo právě proto, že byla považována za kolaborantku. 

soudní řízení probíhá ve prospěch rodiny Lefévrových, a když Paul začne chápat, že celý spor je pro ně pouze o obohacení, pro jeho kolegyni o zviditelnění jejich firmy, dojde mu, že cena, kterou za tento případ zaplatí, je vlastně Oliviin celý život. morální kompas ho donutí snažit se udělat vše, co je v jeho moci proto, aby Liv pomohl soudní proces vyhrát, a podaří se mu najít zápisky z deníku o tom, jak americká novinářka, z jejíž pozůstalosti David obraz koupil, k dílu přišla. bohužel i tato obhajoba je rozcupována, a tak se cítí vážně zodpovědný za všechno, co pro Liv přijde. den rozhodnutí soudu se blíží, a on najde zlatou kartu. podaří se mu najít Édith, dceru Liliane Béthanové, o kterou se za války Sophie a její sestry staraly, a ta potvrdí, že dílo nebylo ukradeno. to Sophiina sestra ho darovala kommandantovi. 

-

jedna kniha o dvou příbězích opravdu nejde popsat pořádně. vysvětlováním historického pozadí, na které se přichází v průběhu příběhu není pro čtenáře matoucí, ale pro vypravěče, kterým jsem se tu stala, docela jo. příběh se tak nemusí zdát úplný, nemusí dávat přímo smysl, ale za to beru plnou zodpovědnost. 

v mých očích byl totiž příběh velmi zajímavý. uprostřed čtení jsem se cítila zklamaná, že jsme se z válečných let posunuli do jednadvacátého století, ale jakmile jsem začala vnímat souvislosti historie se současností, dočetla jsem příběh téměř jedním dechem, respektive dvěma, ale víte, jak to myslím. Moyes mě opět přesvědčila, že psát umí. a opět mě nutí hledat další díla, která bych si od ní ráda přečetla a pyšně vystavila v knihovně.

hodnocení: 9/10 🤩