diary ~ 09012024

dlouho jsem přemýšlela, co napsat. za poslední rok jsem se moc nezpovídala z toho, jak se cítím nebo kde zrovna v životě jsem. možná jsem si myslela, že když o tom nebudu přemýšlet, když to nebudu nahlas rozebírat, uklidní se to samo a nebo to úplně vyšumí. samozřejmě to ode mě bylo hodně dětinský. pokaždý, když jsem zformulovala nějakou myšlenku, skončila v konceptech. nějak jsem se prostě během posledního roku uzavřela. 

nechápejte mě zle, já si na svůj život nestěžuju, ale přijde mi, jako bych ho dlouhou dobu jen pozorovala z dálky a nebyla schopná se do něj znovu nějak vžít. snažila jsem se udělat si nadhled a srovnat si, co v životě chci, jaký lidi kolem sebe chci mít a co mi za můj čas a energii stojí. někomu může připadat, že to je blbost a moc to prožívám, ale já byla odjakživa citlivej člověk. a taky zádumčivej. 

no a za ten rok se toho stihlo stát hodně. přejít různý ups&downs, pokaždý se povznýst nad výsměchem, když se mi něco nepovedlo, pokaždý spolknout kyselou poznámku zpátky jen proto, abych neřekla něco nerozvážnýho, co by bylo pouze výplodem mýho momentálního afektu, ten rok byl prostě plnej různých pocitů.

a tak jsem si říkala, že je na čase se ozvat, probudit se z toho spánku. znovu si začít uvědomovat, co se kolem děje, a asi i trochu šlápnout zpátky do tý "starý Romany". je teď docela hodně věcí, který mám na srdci, a ačkoli se nejprve chci trochu srovnat s mýma pocitama, vím, že to bude muset jít ven. a tak, do příště, zase nashledanou.

s láskou, r.