Matthew Perry: Friends, Lovers and the Big Terrible Thing

Friends je už dlouhý roky mojí srdcovkou. vlastně mám ten seriál ráda už od malička, kdy dával vždycky v podvečer. příběhy šestice přátel mě vždycky rozesmála a s některýma lidma nás dokonce i sblížila.

a co se četby týká, dlouho jsem se osobní zpovědi Matthewa vyhýbala. pak jsem si říkala, že to přece ale musím poznat. znát příběh, který jsem za roky slyšela tak trochu porůznu, i z jeho vlastních úst. jenže pak umřel, a mně přišlo hrozně hloupý a neuctivý běžet si koupit jeho knížku, jako nějakou senzaci. ale když jsme byli stáli předtřemi týdny v knihkupectví na Tom Bradley International Airport, byl to pro mě no-brainer. spoustu momentů během naší dovolený proběhlo s určitou referencí na Friends, a možnost odvézt si tuhle knížku jako památku, mi přišlo hezký. vhodný. symbolický.

vzdát tím tak hold a přečíst si první autobiografii, pokud tomu tak chceme říkat, v angličtině tak, jak to sám Matthew řekl. 

a tak tohle není žádná recenze, jen prachprostý wow nad otevřeností, která v tomhle příběhu vážně nechyběla. a taky wow nad tím, jak prostě to bylo napsaný. jak neformální a lidskej ten příběh byl.