cestování k moři mě nikdy nijak netáhlo. povalování u bazénu a týden nicnedělání prostě nikdy nebyl můj šálek kávy. když jsem začala plánovat, ukazovat prstem na mapě, psát na papír místa, kam bych se chtěla někdy podívat, bylo tam toho obrovská spousta, aspoň co se Evropy týká. a teď se nějak postupně na všechny ty místa dostávám, odškrtávám si města, co jsem vždycky chtěla vidět, a postupně doplňuju další.
Miláno bylo ale pro naší dovolenou vlastně spíš taková náhoda, protože jsme o něm ani jeden nikdy dřív nemluvili. když jsme totiž vybírali záříjovou dovolenou, byla u nás na prvním místě Barcelona. ani nevím, kde vznikl nápad ohledně cesty právě do Milána. ale dělo se to. zabookovali jsme ubytování od 23. do 26. září, koupili letenky, a bylo.
ono vlastně na tom, zařídit to, není nic složitýho. vymyslet ale plán, a slovem plán u mě většinou znamená podrobnej itinerář cesty s informacema o městký dopravě, cenama, časama, vstupným, i předem vybranýma kavárnama a restauracema, není tak jednoduchý. tak nějak se furt peru s časem, a v poslední době toho na mě bylo víc než dost, takže připravovat jsem se začala až týden před odjezdem.
v neděli k nám přijela Patrikova mamka, aby se nám postarala o Boba, a my jsme večer odjeli k našim, kteří nás na pátou vezli na letiště. ani nebudu vzpomínat, jak jsem se cítila, když jsem nastavovala budík na 2:40.
do Milána jsme přiletěli před desátou, takže byl celý den před námi. cesta z letiště byla jednoduchá - přímo na terminálu u východu stojí na třech zastávkách autobusy, který odjížděj v pravidelných intervalech na central station. za lístek zaplatíte 10 €, a cesta trvá asi tak nekonečnou hodinu. na central station jsme si vystáli asi půlhodinovou frontu na strojky na jízdenky - tu jsme měli na tři dny za 14,5 €, takže cestování po Milánu je podstatně levnější než po Berlíně, po Vídni i Budapešti. došli jsme si na jídlo u Duoma a pak se jeli ubytovat.
bydleli jsme přes airbnb v malym bytečku, kde jsme zjistili, že máme společnost až po příjezdu, protože jsme celou dobu ubytování chápali jako soukromý. to bylo vcelku nepříjemný první zjištění. hned u ubytování jsme ale měli pizzerii Pizza e Ciccia, kterou jsme si naprosto zamilovali a zašli do ní během našeho pobytu znova.
protože ubytování bylo vcelku z ruky od centra, stihli jsme se večer vrátit na Duomo, kde bylo konečně mnohem míň lidí, než během dne. všude hraje hudba, je uvolněná atmosféra, a až v tu chvíli mi došlo, že jsme na dovolený, a začala jsem si to plně užívat. prošli jsme centrum křížem krážem, a zabloudili jsme i do světoznámý Galleria Vittorio Emanuele.
druhý den jsme šli do katedrály, resp. na střechu, a výhled mi úplně vzal dech. bylo krásný počasí, takže šlo krásně vidět až do dáli. odtud jsme zamířili do Castello Sforzesco, kde jedny z jeho komnat vyzdobil Leonardo da Vinci. u hradu je obrovský park, kde jsme strávili dost času, a odtud zamířili k Arco della Pace. navečer jsme ještě stihli navštívit Chinatown, a potom už jen vyrazili na jídlo a domů, s lahví vína a dobrotama k němu.
ranní vstávání nám bez budíku na dovolený fakt nejde, takže ve středu odcházíme z domu docela pozdě. ani nám to ale nevadí, protože značnou část míst, která jsme chtěli navštívit, už jsme viděli, takže plánujem spíš pohodovej den. podle plánu jedeme na Bosco Verticale. budovy obrostlé stromy a keři. nikdy jsem nic takovýho neviděla. a doteď to pořádně nechápu. bylo to hrozně - zvláštní? ale hezký. člověk si představí, že se půjde podívat na mrakodrapy. na obchodní centra. no prostě někam, kde ve vanskách a s batůžkem vypadáte, jako kdybyste tam jen zabloudili. a místo domu vidíte zelený příšerky. haha.
a protože je to Miláno. a protože Miláno je Itálie, jeli jsme na Navigli, na milánský kanály. procházeli jsme se uličkama sem a tam, užívali si poslední krásný odpoledne, a nakoupili dárečky. poslední večer jsme strávili v obchodech, kde jsem si překvapivě nakoupila zase jenom já, heh.
ještě večer jsme si museli zabalit, protože i když nám to letělo až v půl desátý, vůbec jsme neměli zmapovanou cestu na letiště. jedna pro mě velká nevýhoda Milána - od půlnoci až do šesti rána nejezdí metro, pouze náhradní doprava. nikde to pořádně nevyčtete - na zastávkách to není, a aplikace taky neupozorňuje, zjistili jsme to tedy úplnou náhodou. potřebovali jsme být po 7 na letišti, takže už před šestou jsme museli vyjet z central station. jaká byla cesta na náhradní dopravu, jak jsme se tam plahočili, a jak jsem byla z celý tý cesty nervózní, že jsem se ani pořádně nevyspala, na to už radši nevzpomínám.
Miláno jsme tedy opustili ráno, se zvláštními dojmy, ale dneska, s odstupem času, s vytěsněnýma nepříjemnýma situacema, který nás za těch pár dní potkali, když listuju těma fotkama, musím si zas jen připomenout, jak krásný to bylo. dovolenkovou sezónu jsme pro letošek uzavřeli, a brzo začneme plánovat ty na příští rok. a v něčem už teď, v říjnu, máme dost jasno ♥
ono vlastně na tom, zařídit to, není nic složitýho. vymyslet ale plán, a slovem plán u mě většinou znamená podrobnej itinerář cesty s informacema o městký dopravě, cenama, časama, vstupným, i předem vybranýma kavárnama a restauracema, není tak jednoduchý. tak nějak se furt peru s časem, a v poslední době toho na mě bylo víc než dost, takže připravovat jsem se začala až týden před odjezdem.
v neděli k nám přijela Patrikova mamka, aby se nám postarala o Boba, a my jsme večer odjeli k našim, kteří nás na pátou vezli na letiště. ani nebudu vzpomínat, jak jsem se cítila, když jsem nastavovala budík na 2:40.
do Milána jsme přiletěli před desátou, takže byl celý den před námi. cesta z letiště byla jednoduchá - přímo na terminálu u východu stojí na třech zastávkách autobusy, který odjížděj v pravidelných intervalech na central station. za lístek zaplatíte 10 €, a cesta trvá asi tak nekonečnou hodinu. na central station jsme si vystáli asi půlhodinovou frontu na strojky na jízdenky - tu jsme měli na tři dny za 14,5 €, takže cestování po Milánu je podstatně levnější než po Berlíně, po Vídni i Budapešti. došli jsme si na jídlo u Duoma a pak se jeli ubytovat.
bydleli jsme přes airbnb v malym bytečku, kde jsme zjistili, že máme společnost až po příjezdu, protože jsme celou dobu ubytování chápali jako soukromý. to bylo vcelku nepříjemný první zjištění. hned u ubytování jsme ale měli pizzerii Pizza e Ciccia, kterou jsme si naprosto zamilovali a zašli do ní během našeho pobytu znova.
protože ubytování bylo vcelku z ruky od centra, stihli jsme se večer vrátit na Duomo, kde bylo konečně mnohem míň lidí, než během dne. všude hraje hudba, je uvolněná atmosféra, a až v tu chvíli mi došlo, že jsme na dovolený, a začala jsem si to plně užívat. prošli jsme centrum křížem krážem, a zabloudili jsme i do světoznámý Galleria Vittorio Emanuele.
druhý den jsme šli do katedrály, resp. na střechu, a výhled mi úplně vzal dech. bylo krásný počasí, takže šlo krásně vidět až do dáli. odtud jsme zamířili do Castello Sforzesco, kde jedny z jeho komnat vyzdobil Leonardo da Vinci. u hradu je obrovský park, kde jsme strávili dost času, a odtud zamířili k Arco della Pace. navečer jsme ještě stihli navštívit Chinatown, a potom už jen vyrazili na jídlo a domů, s lahví vína a dobrotama k němu.
ranní vstávání nám bez budíku na dovolený fakt nejde, takže ve středu odcházíme z domu docela pozdě. ani nám to ale nevadí, protože značnou část míst, která jsme chtěli navštívit, už jsme viděli, takže plánujem spíš pohodovej den. podle plánu jedeme na Bosco Verticale. budovy obrostlé stromy a keři. nikdy jsem nic takovýho neviděla. a doteď to pořádně nechápu. bylo to hrozně - zvláštní? ale hezký. člověk si představí, že se půjde podívat na mrakodrapy. na obchodní centra. no prostě někam, kde ve vanskách a s batůžkem vypadáte, jako kdybyste tam jen zabloudili. a místo domu vidíte zelený příšerky. haha.
a protože je to Miláno. a protože Miláno je Itálie, jeli jsme na Navigli, na milánský kanály. procházeli jsme se uličkama sem a tam, užívali si poslední krásný odpoledne, a nakoupili dárečky. poslední večer jsme strávili v obchodech, kde jsem si překvapivě nakoupila zase jenom já, heh.
ještě večer jsme si museli zabalit, protože i když nám to letělo až v půl desátý, vůbec jsme neměli zmapovanou cestu na letiště. jedna pro mě velká nevýhoda Milána - od půlnoci až do šesti rána nejezdí metro, pouze náhradní doprava. nikde to pořádně nevyčtete - na zastávkách to není, a aplikace taky neupozorňuje, zjistili jsme to tedy úplnou náhodou. potřebovali jsme být po 7 na letišti, takže už před šestou jsme museli vyjet z central station. jaká byla cesta na náhradní dopravu, jak jsme se tam plahočili, a jak jsem byla z celý tý cesty nervózní, že jsem se ani pořádně nevyspala, na to už radši nevzpomínám.
Miláno jsme tedy opustili ráno, se zvláštními dojmy, ale dneska, s odstupem času, s vytěsněnýma nepříjemnýma situacema, který nás za těch pár dní potkali, když listuju těma fotkama, musím si zas jen připomenout, jak krásný to bylo. dovolenkovou sezónu jsme pro letošek uzavřeli, a brzo začneme plánovat ty na příští rok. a v něčem už teď, v říjnu, máme dost jasno ♥
R.
Žádné komentáře:
Okomentovat