abych se ale vrátila k Chlapci na vrcholu hory. vypráví se opět o chlapci, který se tak nějak rukou osudu objevil uprostřed dění druhé světové války. malý Pierrot přišel o oba rodiče - jeho otec se nedokázal vzpamatovat z hrůz, které zažil během první světové války (a mě tím ukázal příklad člověka, kterého v literatuře řadíme pod pojem "ztracená generace", vzpomínám si, že už na střední škole mě autoři a jejich životní příběhy zajímali), a matka zemřela na tuberkulózu. Pierrot byl tedy odveden do sirotčince, odkud si ho poté vzala jeho teta Beatrix, otcova sestra. putování malého Pierrota z rodné Francie až do Rakouska nebylo jednoduché, v posledních měsících přišel prakticky o celý život tak, jak ho znal.
už ve svém životě neměl Anshela, souseda a nejlepšího kamaráda, neměl ani rodiče, ani psa d'Artagnana. ani Paříž. po cestě ho čekaly nepříjemnosti, které nečekal, a když dorazil na Berghof, čekaly ho jasné instrukce o tom, jak se smí a nesmí chovat, o čem smí a nesmí mluvit, a hlavně, zvyknout si na to, že už není Pierrot, Francouz, ale Pieter, hlavně Němec, jehož otec si vzal Francouzku.
netušil, kdo je pánem domu, ve kterém teta Beatrix pracovala jako hospodyně, ale zdálo se, že jde o vážného muže - jak málo tušil o tom, co se dělo v převálečném Německu, a jak málo věděl o Führerovi, Herr Hitlerovi, u kterého doma se ocitl.
během svého pobytu na Berghofu se učil stát chlapcem, který bude respektovat, a plnit, co se od něj žádá. ať už jde o disciplínu nebo o snahu dohlížet na to, že ostatní se k němu chovají také s respektem. tyhle velice formující roky strávil dlouhými debatami s Hitlerem v jeho pracovně, hraním si s jeho fenkou Blondi a snahou se moc nepotkávat s nepříjemnou Evou.
jednoho dne zaslechl tetu Beatrix a řidiče Ernsta, jak spřádají plán, kterému moc nerozuměl. když poté jeli do města a Ernst zůstal u auta, Pierrotovi to nedalo a začal ho sledovat. dorazil až do obyčejného domku, kde viděl, že Ernst mluví s nějakým pánem, který mu ukazuje, jak jednoduché je vpravit nějakou látku do potraviny. Pierrotovi se to nepozdávalo, ale pořád tomu úplně nerozuměl. když pak při večeři Ernst trval na tom, že Hitler jako první ochutná dezert, Pierrot vyslovil své pochybnosti, že jídlo je otrávené. po nařízení, aby Ernst sám jídlo ochutnal, se pokusil utéct, ale marně.
v noci pak Pierrota vzbudila chůze po štěrku, a z okna své ložnice pozoroval, jak domláceného Ernsta vojáci zastřelili. chvíli poté viděl i domlácenou tetu Beatrix, která se v posledních chvílích svého života podívala směrem, kde ve tmě stál Pierrot. a tak se z Pierrota stal doopravdy Pieter.
ostatní služebnictvo v domě mu tuhle skutečnost nemohlo odpustit a Pieter se snažil si zachovávat čím dál větší respekt. po starém Pierrotovi nebylo památky, byl tu jen dospívající Pieter z Hitlerjugend, který byl čím dál víc podobný obrazu, který z něj Hitler chtěl mít.
když se ale válka blížila ke konci, Hitler byl čím dál víc rozmrzelý, a jednoho dne narychlo odjel z Berghofu i s Evou. služebnictvo mezitím odcházelo, a nakonec odešla i Herta, která tam zbyla jako poslední. Pieter neměl kam jít, a tak zůstal sám, dokud ho američtí vojáci v domě na vrcholu hory neobjevili.
milost, které se mu dostalo i přes hříchy jeho mládí byla vykoupena tím, že musel žít s tím, co jako dítě způsobil.
-
ač v tomhle příběhu malý chlapec nezemře, poskytuje čtenáři krásný příklad toho, jak pod "správným" velením může být člověk zmanipulován v tom, co je dobré a co je zlé. co je správné a co je špatné. co je opravdu zrada a co je prostě jen odlišný lidský názor. jak je možné zkazit nesprávnými myšlenkami čistou duši. a to je něco, co ve mně po dočtení bude ještě chvíli rezonovat. tak, jak by mělo.
hodnocení: 9/10 🤯
Žádné komentáře:
Okomentovat