Alena Mornštajnová: Les v domě

Les v domě vyšel vloni na jaře, a hned jsem si na něj dělala zálusk. od Mornštajnové jsem totiž četla Listopád, a proto, že se jedná o první českou autorku, která mě bavila, chtěla jsem svou knihovnu pyšně obohatit o další český kousek. a nelituju.

cácora, která příběh vypráví, bydlí s mámou a tátou v dvougeneračním domě. babi s dědou obývají přízemí, a velmi často mezi generacemi probíhají velké hádky. babi je vždycky se vším rychle hotová, s ničím a nikým se nemaže, a pořád se jí něco nelíbí. když jednou večer tátovi cácora řekne, jak o něm babi mluvila, doteče mu trpělivost a rodinu opustí. máma to dává cácoře za vinu, a rozjede se tak kolotoč nešťastného dospívání. 

neschopnost udržet si práci a přehnané pití u mámy vidí i cácora. máma se vrací domů až večer a nechává ji doma napospas babi a lesu za domem, kterého se bojí. doma od ní nikdo nechce nic slyšet a nikdo nechce, aby mluvila o tom, co se doma děje, protože by jí to mohlo dostat do děcáku. výhružka děcákem je pro cácoru naprosto odstrašujícím scénářem, a tak se drží a s nikým se ve škole nekamarádí. kromě Ester, pro kterou je spíš stínem a vyhovuje jí to.

když na ní jednou po škole čekají dva cizí kluci, bojí se, do jakého průšvihu se mohla dostat. ti jí ale na zastávce vysvětlí, že jsou její bratři. Jakub a Adam před ní stojí a chtějí vědět, jak se má jejich táta, ale ona jim nemá co říct. jí přece táta opustil, když přišla velká voda. navážou spolu jakýs takýs vztah, kdy se snaží dopátrat, kde tak jejich táta může být. tohle přátelství ale skončí ve chvíli, kdy Jakub přijde s tím, že cácora není jejich sestra, protože táta k nim přišel až po tom, co se narodila. 

a tak je zase sama, smutná, že nemá v životě nikoho, komu by ní záleželo, nikoho, kdo by o ní měl zájem. když se pak jednou baví s Ester, vypráví ví, jak už měla intimní vztah i přesto, že jí je 9. jak to vypadá, má totiž tentokrát o čem mluvit ona, a Ester ne. Ester ale nelení a řekne to doma mámě, která jí přiměje to říct ve škole. a tím se rozjede řada výslechů, sezení s psychologem, až jí nakonec předloží fotku Jakuba a spojí si zneužití s ním. Jakub jí ublížil, a tak to cácora nepopře. 

doma se schyluje k bouři, nic neobvyklého. máma ale chodí domů čím dál později a tak se s babi hodně hádají. poté, co cácoru napadne Adam a ona skončí v nemocnici, absenci mámy babi už nevydrží a po jejím návratu domů se spustí velká hádka. ta končí tím, že máma odejde s kufrem z domu, a už se nikdy nevrátí. cácoru nechá napospas babi a lesu.

dospívání cácory není ničím zvláštní - snaží se s babi trávit co nejméně času, být co nejméně v domě, a když odejde na střední školu, hledá si tak vzdálenou, aby musela být na internátu. už během druhého ročníku přestává k babi jezdit na víkendy, začíná se podporovat brigádami sama a bydlí nad hospodou, ve které pracuje. ve škole odmaturuje a může si tak najít práci v oboru, s tím i lepší bydlení. přemůže jí zvědavost a zkusí zjistit něco nového o mámě, kterou už 10 let neviděla. 

po jejich shledání se usvědčí v tom, že máma se vůbec nezměnila, a že nechce být součástí tohoto života. když mámu zavřou do protialkoholní léčebny a její malou dceru Terezku nabídnou cácoře do péče, odmítne. další volbou je ale babi a děda a ten jejich hrozný dům, a to cácora nechce dovolit. a tak se paní z OSPODu vypovídá o tom, jaké v tom domě měla dětství, a že Terezku tam nemohou dovézt, protože stejně jako zneužíval děda její mámu a jí, bude zneužívat i Terezku. paní jí ale bouchne dveřmi do obličeje s poznámkou, že byla upozorněna na to, že je lhářka. a tak se cácora jednou provždy rozhodne čelit svým strachům a vydá se do vesnice, do domu, kde vyrůstala a podpálí ho.

-

něco na tom příběhu bylo. něco mezi řádky, co mi nedalo spát a musela jsem včera číst do čtyř do rána. příběh, který ukazuje, že nikdy nevíme, co se děje za zavřenými dveřmi. 

hodnocení: 10/10 🤯